osamocený

Czech

Etymology

From osamocen +‎ ý, from the verb osamotit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈosamot͡sɛniː]

Adjective

osamocený (comparative osamocenější, superlative nejosamocenější, adverb osamoceně)

1. isolated
2. alone
3. lonely

Declension

Declension of osamocený (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	osamocený		osamocená	osamocené
genitive	osamoceného		osamocené	osamoceného
dative	osamocenému		osamocené	osamocenému
accusative	osamoceného	osamocený	osamocenou	osamocené
locative	osamoceném		osamocené	osamoceném
instrumental	osamoceným		osamocenou	osamoceným
short	osamocen		osamocena	osamoceno
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	osamocení	osamocené		osamocená
genitive	osamocených
dative	osamoceným
accusative	osamocené			osamocená
locative	osamocených
instrumental	osamocenými
short	osamoceni	osamoceny		osamocena

Synonyms

• izolovaný
• ojedinělý
• opuštěný
• osamělý
• samotný

 

Further reading

• osamocený in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• osamocený in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• osamocený in Internetová jazyková příručka