výmluva

Czech

Etymology

Deverbal from vymluvit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːmluva]

Noun

výmluva f

1. excuse

Declension

Declension of výmluva (hard feminine)

	singular	plural
nominative	výmluva	výmluvy
genitive	výmluvy	výmluv
dative	výmluvě	výmluvám
accusative	výmluvu	výmluvy
vocative	výmluvo	výmluvy
locative	výmluvě	výmluvách
instrumental	výmluvou	výmluvami

See also

• záminka f

Further reading

• výmluva in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• výmluva in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• výmluva in Internetová jazyková příručka