vymámit

Czech

Etymology

From vy- +‎ mámit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪmaːmɪt]

Verb

vymámit pf (imperfective mámit)

1. to coax, cajole, wheedle, wring something out of somebody

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vymámit, vymámiti	Active adjective	vymámivší
Verbal noun	vymámení	Passive adjective	vymámený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vymámím	vymámíme	—	vymamme
2nd person	vymámíš	vymámíte	vymam	vymamte
3rd person	vymámí	vymámí	—	—

The verb vymámit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vymámil	vymámili	vymámen	vymámeni
masculine inanimate		vymámily		vymámeny
feminine	vymámila		vymámena
neuter	vymámilo	vymámila	vymámeno	vymámena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vymámiv
feminine + neuter singular	—	vymámivši
plural	—	vymámivše

Further reading

• vymámiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vymámiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vymámit in Internetová jazyková příručka