zvonař

Czech

Etymology

From zvon (“bell”) +‎ -ař.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzvonar̝̊]
• Hyphenation: zvo‧nář

Noun

zvonař m anim (feminine zvonařka, related adjective zvonařský)

1. bellfounder, bellmaker

Declension

Declension of zvonař (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	zvonař	zvonaři
genitive	zvonaře	zvonařů
dative	zvonařovi, zvonaři	zvonařům
accusative	zvonaře	zvonaře
vocative	zvonaři	zvonaři
locative	zvonařovi, zvonaři	zvonařích
instrumental	zvonařem	zvonaři

Derived terms

• zvonařství n

 

Related terms

• zvon m inan
• zvonárna f
• zvonivý
• zvoník m anim

 

Further reading

• zvonař in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zvonař in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zvonař in Internetová jazyková příručka