únik

See also: unik

Czech

Etymology

Deverbal from unikat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuːɲɪk]

Noun

únik m inan

1. escape
2. leak

Declension

Declension of únik (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	únik	úniky
genitive	úniku	úniků
dative	úniku	únikům
accusative	únik	úniky
vocative	úniku	úniky
locative	úniku	únicích
instrumental	únikem	úniky

See also

• útěk m

Further reading

• únik in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• únik in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• únik in Internetová jazyková příručka