bouřit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *buriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbou̯r̝ɪt]

Verb

bouřit impf (perfective vzbouřit)

1. to thunder, roar, bluster
2. (reflexive with se) to rebel

Conjugation

Conjugation

Infinitive	bouřit, bouřiti	Active adjective	bouřící
Verbal noun	bouření	Passive adjective	bouřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	bouřím	bouříme	—	buřme, bouřeme
2nd person	bouříš	bouříte	buř, bouři	buřte, bouřete
3rd person	bouří	bouří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bouřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	bouřil	bouřili	bouřen	bouřeni
masculine inanimate		bouřily		bouřeny
feminine	bouřila		bouřena
neuter	bouřilo	bouřila	bouřeno	bouřena

Transgressives	present	past
masculine singular	bouře	—
feminine + neuter singular	bouříc	—
plural	bouříce	—

Derived terms

• dobouřit
• pobouřit
• rozbouřit
• vybouřit
• vzbouřit
• zabouřit

 

Related terms

• bouře n
• bouřka
• bouřlivák
• bouřlivý
• bouřňák
• buřič m
• buřičský

 

Further reading

• bouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• bouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• bouřit in Internetová jazyková příručka