chtít

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech chtieti, from Proto-Slavic *xъtěti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈxciːt]

• audio

  (file)

Verb

chtít impf

1. to want
2. (reflexive with se) to fancy, to feel like [+dative]

   Chce se ti tam jít? ― Do you fancy going there?

Usage notes

• With the reflexive to mean feel like, it is used impersonally with the person in the dative case.

  Chce se mi slavit. ― I feel like celebrating. (literally: it wants itself to me to celebrate.).

Conjugation

Conjugation

Infinitive	chtít, chtíti	Active adjective	chtící, chtějící
Verbal noun	chtění	Passive adjective	chtěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	chci	chceme	—	chtějme
2nd person	chceš	chcete	chtěj	chtějte
3rd person	chce	chtějí, chtí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive chtít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	chtěl	chtěli	chtěn	chtěni
masculine inanimate		chtěly		chtěny
feminine	chtěla		chtěna
neuter	chtělo	chtěla	chtěno	chtěna

Transgressives	present	past
masculine singular	chtě, chtěje	—
feminine + neuter singular	chtíc, chtějíc	—
plural	chtíce, chtějíce	—

Derived terms

• chtě nechtě
• chtění n
• chtivý
• chtíč m
• kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody
• pomstychtivý
• zachtít
• ziskuchtivý

 

See also

• přát

Further reading

• chtíti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• chtíti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• chtít in Internetová jazyková příručka
• František Št. Kott (1878) “chtíti”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: Josef Kolář, page 547
• František Št. Kott (1890) “chtíti”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: František Šimáček, page 443
• Jan Gebauer (1884) “Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy III”, in Listy filologické a paedagogické, volume 11, Prague: Jednota českých filologů, Edvard Grégr, page 453