kořit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Etymology[edit]

Inherited from Old Czech kořiti, from Proto-Slavic *koriti.

Pronunciation[edit]

Verb[edit]

kořit impf

  1. (dated, reflexive with se) to bow, to surrender
    Synonym: klanět se
    Mnoho mužů se jí koří.
    Many men bow/succumb to her.
  2. (archaic) to humble, to humiliate
    Synonym: pokořovat

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive kořit, kořiti Active adjective kořící
Verbal noun koření Passive adjective kořený
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person kořím koříme — kořme
2nd person koříš koříte koř kořte
3rd person koří koří — —
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kořit.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate kořil kořili kořen kořeni
masculine inanimate kořily kořeny
feminine kořila kořena
neuter kořilo kořila kořeno kořena
Transgressives present past
masculine singular koře —
feminine + neuter singular koříc —
plural koříce —

Derived terms[edit]

Related terms[edit]

Further reading[edit]

  • kořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kořit in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=kořit&oldid=75247009"