kovat
Jump to navigation
Jump to search
See also: kovať
Czech[edit]
Etymology[edit]
Inherited from Old Czech kovati, from Proto-Slavic *kovati.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
kovat impf (perfective vykovat)
Conjugation[edit]
Conjugation
Infinitive | kovat, kovati | Active adjective | kovající |
---|---|---|---|
Verbal noun | — | Passive adjective | — |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | kovu, kovám | koveme, kováme | — | kovejme |
2nd person | koveš, kováš | kovete, kováte | kovej | kovejte |
3rd person | kove, ková | kovou, kovají | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kovat. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | koval | kovali | kován | kováni |
masculine inanimate | kovaly | kovány | ||
feminine | kovala | kována | ||
neuter | kovalo | kovala | kováno | kována |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | kovaje | — |
feminine + neuter singular | kovajíc | — |
plural | kovajíce | — |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- kovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- kovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- kovat in Internetová jazyková příručka
Finnish[edit]
Adjective[edit]
kovat
- nominative plural of kova