plémě

See also: pleme

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech plémě, from Proto-Slavic *plemę.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈplɛːmɲɛ]

Noun

plémě n

1. (zoology, archaic or literary) Alternative form of plemeno (“breed”)

Declension

Declension of plémě (n-stem neuter irreg-stem)

	singular	plural
nominative	plémě	plemena
genitive	plemena, plemene	plemen
dative	plemeni, plemenu	plemenům
accusative	plémě	plemena
vocative	plémě	plemena
locative	plemeně, plemeni, plemenu	plemenech
instrumental	plemenem	plemeny

Further reading

• plémě in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• plémě in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• plémě in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Alternative forms

• plemeno (later)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *plemę.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈplɛːmi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈplɛːmjɛ/

Noun

plémě n

1. tribe, family

   čstného plemene zeměnín ― a yeoman from an honourable dynasty

2. breed
3. offspring(s), child(ren)
4. fruit
5. way, method

Declension

Declension of plémě (n-stem irreg-stem)

	singular	dual	plural
nominative	plémě	plemeně	plemena
genitive	plemene	plemenú	plemen
dative	plemeni	plemenoma	plemenóm
accusative	plémě	plemeně	plemena
vocative	plémě	plemeně	plemena
locative	plemeni	plemenú	plemeniech
instrumental	plemenem	plemenoma	plemeny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: plemeno, plémě

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “plémě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění