polepit

Czech

Etymology

From po- +‎ lepit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpolɛpɪt]

Verb

polepit pf (imperfective polepovat or lepit)

1. to plaster, to paste

   Můžeš si polepit místnost svými fotografiemi. ― You can plaster your entire room with pictures of yourself.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	polepit, polepiti	Active adjective	polepivší
Verbal noun	polepení	Passive adjective	polepený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	polepím	polepíme	—	polepme
2nd person	polepíš	polepíte	polep	polepte
3rd person	polepí	polepí	—	—

The verb polepit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	polepil	polepili	polepen	polepeni
masculine inanimate		polepily		polepeny
feminine	polepila		polepena
neuter	polepilo	polepila	polepeno	polepena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	polepiv
feminine + neuter singular	—	polepivši
plural	—	polepivše

Related terms

• polep

 

Further reading

• polepiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• polepiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• polepit in Internetová jazyková příručka