prozvonit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
prozvonit pf
- to flash (to initiate a phone call and stop it before the call is picked, to inform the receiver of something without having to pay for the call)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | prozvonit, prozvoniti | Active adjective | prozvonivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | prozvonění | Passive adjective | prozvoněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | prozvoním | prozvoníme | — | prozvoňme |
| 2nd person | prozvoníš | prozvoníte | prozvoň | prozvoňte |
| 3rd person | prozvoní | prozvoní | — | — |
| The verb prozvonit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | prozvonil | prozvonili | prozvoněn | prozvoněni |
| masculine inanimate | prozvonily | prozvoněny | ||
| feminine | prozvonila | prozvoněna | ||
| neuter | prozvonilo | prozvonila | prozvoněno | prozvoněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | prozvoniv |
| feminine + neuter singular | — | prozvonivši |
| plural | — | prozvonivše |
Further reading[edit]
- prozvoniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- prozvoniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- prozvonit in Internetová jazyková příručka