roztřetit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
roztřetit pf (imperfective třetit)
- to third (divide into thirds)
Conjugation[edit]
Conjugation
Infinitive | roztřetit, roztřetiti | Active adjective | roztřetivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | roztřetění | Passive adjective | roztřetěný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | roztřetím | roztřetíme | — | roztřeťme |
2nd person | roztřetíš | roztřetíte | roztřeť | roztřeťte |
3rd person | roztřetí | roztřetí | — | — |
The verb roztřetit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | roztřetil | roztřetili | roztřetěn | roztřetěni |
masculine inanimate | roztřetily | roztřetěny | ||
feminine | roztřetila | roztřetěna | ||
neuter | roztřetilo | roztřetila | roztřetěno | roztřetěna |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | roztřetiv |
feminine + neuter singular | — | roztřetivši |
plural | — | roztřetivše |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- roztřetiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- roztřetiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989