Etymology[edit]
Inherited from Old Czech vrtěti, from Proto-Slavic *vьrtěti.
Pronunciation[edit]
vrtět impf (perfective zavrtět)
- to wag (one's tail)
- to shake (one's head)
- (reflexive with se) to wriggle, squirm, writhe, fidget
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive
|
vrtět, vrtěti
|
Active adjective
|
vrtící
|
| Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vrtět. |
|
| Participles |
Past participles |
Passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
vrtěl |
vrtěli |
— |
—
|
| masculine inanimate
|
vrtěly |
—
|
| feminine
|
vrtěla |
—
|
| neuter
|
vrtělo |
vrtěla |
— |
—
|
| Transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
vrtě |
—
|
| feminine + neuter singular
|
vrtíc |
—
|
| plural
|
vrtíce |
—
|
Derived terms[edit]
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- vrtěti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vrtěti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vrtět in Internetová jazyková příručka
