zřítit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Etymology[edit]

From z- +‎ řítit, der Proto-Slavic *řutiti, from Proto-Indo-European *h₃rew-. Cognates include Polish rzucić, Russian рушить (rušitʹ), Czech rýt or Latin ruo.

Pronunciation[edit]

Verb[edit]

zřítit pf

  1. (reflexive with se) to collapse
  2. (reflexive with se) to fall
    Zřítil se do propasti. ― He fell into an abyss.

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive zřítit, zřítiti Active adjective zřítivší
Verbal noun zřícení Passive adjective zřícený
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person zřítím zřítíme — zřiťme
2nd person zřítíš zřítíte zřiť zřiťte
3rd person zřítí zřítí — —
The verb zřítit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate zřítil zřítili zřícen zříceni
masculine inanimate zřítily zříceny
feminine zřítila zřícena
neuter zřítilo zřítila zříceno zřícena
Transgressives present past
masculine singular — zřítiv
feminine + neuter singular — zřítivši
plural — zřítivše

Derived terms[edit]

Related terms[edit]

See also[edit]

Further reading[edit]

  • zřítiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • zřítiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=zřítit&oldid=73036404"